Obec Horní Bukovsko

Kde nás najdete

Nevelká obec Horní Bukovsko se nachází na rozhraní Třeboňské pánve a Táborské pahorkatiny 9 km západně od Veselí nad Lužnicí. Je místní částí obce Dolní Bukovsko v okresu České Budějovice. Má 144 obyvatel. Horní Bukovsko je samostatnou obcí od 25. května 1921. Dříve patřila osada pod Zálší. První obecní zastupitelstvo bylo zvoleno 27. listopadu 1922. Starostou se stal Vojtěch Petřička.

V historii se ves často vyskytovala jen pod názvem "Horní" nebo "Horný" pro odlišení od blízkého Dolního Bukovska. To je doloženo mnoha prameny už z poloviny 14. století. Kdy byla vesnice založena a kým není bohužel známo, nejstarší záznamy jsou z roku 1354. Ves náležela zřejmě od svého počátku k drobné vladycké državě pánů ze Bzí, později se obec stala součástí panství Týna nad Vltavou. Zástavní držitel týnského panství Prokop Čabelický ze Soutic odkázal v roce 1530 své manželce Johance ves Žimutice s okolními osadami včetně Horního Bukovska. Čabelickým, konkrétně jejich žimutické větvi, náleželo Horní Bukovsko až do roku 1644, kdy je koupil Václav Vratislav z Mitrovic. Vazbu k hornobukovskému kostelu měl již jeho děd, hejtman hlubockého panství Jiří Vratislav z Mitrovic. Ten zakoupil v roce 1586 nedaleké Zálší a v hornobukovském kostele pohřbil svou manželku a dvě malé dcerky. Vratislavům náležela ves až do roku 1924, kdy se prováděla pozemková parcelace a půda byla přidělena malozemědělcům.

Uprostřed obce stojí raně gotický kostel sv. Štěpána – významná historická památka, poprvé zmiňovaný roku 1354. Tehdy zde byla samostatná fara, k níž byly přifařeny vsi Zálší, Mažice, Klečaty a zaniklá ves Skrbkov u Klečat. Samostatná farnost zanikla po husitských bouřích.

Jednolodní barokně přestavěná budova s původní křížovou klenbou, s dochovaným svorníkem a šesticípou hvězdou nám ukazuje, že zakladatelem kostela mohl být Bohuněk ze Bzí, který symbol hvězdy používal ve svém znaku v roce 1378. Zajímavou památkou je už zmíněná rodinná hrobka Vratislavů z Mitrovic, z níž zůstaly zachovány čtyři žulové náhrobky. Oltář je raně barokní s obrazem Ukamenování sv. Štěpána, kazatelna barokní. Na triumfálním oblouku byly v roce 1943 odkryty a zrestaurovány gotické nástěnné malby z období druhé poloviny 14. století.

Hrabě Kryštof Vratislav z Mitrovic kolem roku 1670 kostel zrekonstruoval, došlo ke zvýšení lodi a k její severní straně byla přistavěna čtverhranná věž s jednoduchou jehlancovou střechou. Do věže byl přenesen zvon z původně dřevěné zvonice, zhotovený roku 1594 mistrem Brikcím z Cimperka. Patří mezi nejstarší zvony v okolí. V podvěží vznikla klenutá kaple Panny Marie, do níž pravděpodobně hrabě Kryštof Vratislav daroval obraz Panny Marie kojící Ježíška, který byl uctíván jako Milostný. Panna Maria Kojenská, jak byla lidově označována, se stala patronkou Blat. Vždy 2. července, ve svátek Navštívení Panny Marie, přicházela pravidelně procesí z okolních blatských vesnic. Tato tradice zanikla v padesátých letech dvacátého století.

Zajímavou památkou jsou vedle kostela také kamenná boží muka z počátku 19. století u cesty do Dolního Bukovska. Jsou vybudována jako zastávka poutníků. V obci nalezneme také několik původních selských usedlostí, na jejím severním konci pak historický panský dvůr. Vesnice nabízí díky své vyvýšené poloze krásný výhled do blatské krajiny.

Z významných rodáků si můžeme připomenout pplk. Jana Hadrávka - pilota RAF v Anglii, který zahynul při výkonu služby 7. srpna 1943. Jeho pamětní deska byla přidána k pomníku místních občanů, kteří padli v I. světové válce. Pomník nalezneme ve středu obce poblíž hasičské zbrojnice.

Pověsti o Horním Bukovsku

Svatý Štěpán na kostele v Horním Bukovsku

Na vrcholu věže bývala plechová podoba svatého Štěpána. Když kostel zchátral, opravovali zedníci také věž. Sundali i svatého Štěpána, ale protože se jim na věž nehodil, již ho zpátky nedali. Plechového svatého Štěpána si odnesl zedník Tesárek z Mažic, který na opravě kostela pracoval. Doma jej odložil kamsi pod kůlnu. Bylo by se na svatého zapomnělo, kdyby nepřišly následky. V létě se přivalila velmi prudká bouře s lijákem, a ta zničila úrodu na polích, takže rolníci nesklidili ani slámu. Byla z toho velká bída. To se opakovalo několik let. Do vsi přišel cizí poutník, a ten řekl, že nebude lépe, dokud se svatý Štěpán nevrátí na kostel. Po dlouhém hledání byl nalezen pod kůlnou u Tesárků v Mažicích. Když o tom přišla zpráva na Horní Bukovsko, ihned vypravili velké procesí s korouhvemi do Mažic. Ve slavném průvodu přinesli plechového svatého Štěpána, kterého už nedali na věž, ale na štít kostela, aby měl pěkný rozhled po kraji. Od té doby již nepřišly zničující bouře, protože se světec proti nim otočí a zahání je od vesnice. A tak musí svatý Štěpán zůstat trvale na kostele. Na památku této události se konávalo procesí každoročně z Horního Bukovska do Mažic na den sv. Jana a Pavla 26. června.

Pověst o založení kostela na Horním Bukovsku

Před dávnými léty všude v okolí dnešního Horního Bukovska byly hluboké lesy a v nich mnoho zvěře všech druhů. Jednou v těch lesích s družinou lovil jakýsi vladyka. V loveckém zápalu se odloučil od družiny, hnal se za jelenem a zabloudil. Když si uvědomil, že je čas k návratu, marně hledal družinu i cestu z lesa. Bloudil až do pozdní noci. Unaven ulehl do mechu a tvrdě usnul. Domníval se, že po odpočinku cestu z lesa najde. Druhý den ale opět bloudil. Kůň se sice napásl, ale vladyka únavou a hladem zemdlel. V zoufalství klekl do mechu a prosil svatou Pannu o pomoc. Slíbil, že vystaví v těchto místech kostel jí zasvěcený, když bude zachráněn. Jakmile vyslovil slib, cestu našel a byl zachráněn. Aby splnil slib, poručil stavět kostel. Ale ne v lese, kde bloudil, ale u svého sídla, aby měl blízko do kostela. Jaké však bylo jeho překvapení, když se ráno, všechno co se toho dne vystavělo, ztratilo. To se opakovalo celý týden, až si vladyka uvědomil marnost svého počínání. Poslal své služebníky do lesa. Ti se vrátili se zprávou, že všechno, co vystavěli u vladykova sídla, našli v lese a jen je třeba stavbu dokončit. Tak se také stalo a od té doby stojí kostel na Horním Bukovsku.